Popularita her vypovídá o naší neschopnosti

Na světě existuje spoustu her, ať už Minecraft, Call of Duty, nebo různé tycoony. Spoustu lidí na ně nadává, že „berou dětem duši“, protože ve světě her tráví podle jejich názoru „až moc času“. Za tímhle povrchním stežováním si se ale skrývá pravá podstata.

Člověk je od přírody motivovaný něco dělat, ať už tvořit, učit se nebo si samozřejmě obstarávat základní potřeby, jako je jídlo, pití, spánek, atd. Pro děti to platí dvojnásob. Jsou zvídavé, na rozdíl od většiny dospělých, zajímá je spoustu věcí. A jak už možná víme, existuje spousta her, které jejich zvídavost a touhu po úspěchu mohou uspokojit. Je to cesta nejmenšího odporu, kdy mohou být, čím chtějí, a nemusí pro to vynakládat velké úsilí a čelit bolestem jako v reálném světě, kde jim nechtějí ostatní věnovat čas, energii a prostředky obecně.

Je na místě sebereflexe a otázka, jestli jsou opravdu líné, nebo jen nemají podmínky pro růst. Pokud se totiž podíváme pozorněji, pravděpodobně zjistíme, že bychom byli podle stejného metru naprosto otřesní a že bychom se nechovali jinak za stejných podmínek. Je tedy důležité dát dítěti prostředí bez souzení a nechat mu volnou ruku, aby nemělo tendence na nás nahlížet jako na tyrany, ale jako na rodiče, učitele atd. Aby samo cítilo, že si přejeme to samé, co ono. Protože pokud se stane opak, je to pro obě strany v podstatě slepá ulička.

Pokud se všemu vyvarujeme a budeme pěstovat s dětmi zdravý vztah, budeme překvapení, jak moc se budou chtít učit nebo zkoušet různé jiné věci. Přece jenom, komu by se chtělo pracovat v práci pod šéfem, který si nás neváží...